Daniel Cormier o prohrách Jona Jonese

Daniel Cormier nabídl upřímné vysvětlení toho, co pro něj bylo na prohrách s Jonem Jonesem tak těžké přijmout. Problém, řekl Cormier, nebyl jednoduše to, že byl poražen. Bylo to jeho přesvědčení, že Jones dokáže překonat druh neúnavné přípravy, které Cormier důvěřoval po celou svou kariéru. V komentářích z rozhovoru pro ALF Global Cormier popsal setkání se soupeřem, kterého považoval za výjimku z vzorce, který znal dříve.

Cormierův argument vycházel ze způsobu, jakým měřil konkurenci. Řekl, že každý zápasník, který ho předtím porazil, pracoval stejně tvrdě jako on. Jones podle Cormierova vyprávění představoval něco jiného: zápasníka s velkým fyzickým nadáním, bystrým mysletím pro boj a výjimečnou odolností, který netrénoval stejným způsobem, jakým podle Cormierova přesvědčení trénoval on. Tento kontrast se stal emocionálním jádrem Cormierova zápasu s rivalitou. Jeho slova nepopírají Jonesovu schopnost; označují ji za samotný důvod, proč bylo těžké porážky zpracovat. Cormier čelil možnosti, že vyčerpávající úsilí, i když je zásadní, nezaručuje, že dokáže uzavřít každou mezeru proti jedinečně talentovanému soupeři.

Cormier vysvětluje konflikt tvrdé práce

Daniel Cormier řekl, že nejtěžší část prohry s Jonem Jonesem bylo uvědomění, že jeho tvrdá práce nestačí k překonání toho, co považoval za Jonesův přirozený talent. Jonese popsal jako „výjimku“ a poukázal na talent, fyzické schopnosti, výšku, bojovou inteligenci a odolnost. Pro Cormiera to dělalo rivalitu komplikovanější než běžný soutěžní neúspěch. Svůj přístup postavil na tom, že všechno dělá tvrdě, od práce po přípravu, a nedokázal snadno smířit toto odhodlání s výsledkem jejich zápasů.

Rozdíl je důležitý, protože Cormier neříkal, že úsilí nemá žádnou hodnotu. Jeho komentáře místo toho popisují frustraci z nalezení soupeře, jehož vlastnosti podle jeho názoru mohly rozhodnout zápas, i když Cormier přinesl pracovní morálku, kterou od sebe očekával. „Nechápu, jak můžu dělat všechno tvrdě, práci a všechno ostatní, a on mě stejně dokázal porazit,“ řekl Cormier. Tato věta vysvětluje, proč pro něj rivalita zůstala osobně obtížná: prohry zpochybnily přesvědčení, že disciplinovaná práce mu umožní vyrovnat se jakémukoli soupeři. Uvedené líčení představuje Cormiera jako proslulého pracanta po příchodu do MMA ze zápasu, zejména v těžších váhách, takže jeho popis Jonese jako jiného druhu výzvy má jasný kontext.

Dva zápasy zůstávají jádrem příběhu

Rivalita mezi Danielem Cormierem a Jonem Jonesem trvala roky a podle uvedených materiálů se o ní mluvilo i po jejich odchodu do důchodu. Bojovali spolu dvakrát, přičemž Jones vyhrál oba zápasy, i když jejich odveta byla nakonec zrušena kvůli neúspěšnému dopingovému testu. Tato posloupnost je při čtení Cormierových komentářů důležitá. Zabývá se pocitem, který vytvořily soutěžní výsledky, zatímco záznam odvety zahrnuje i pozdější zrušení. Zdroj neuvádí, že by Cormier znovu probíral konkrétní technický moment z některého ze zápasů. Zaměřuje se místo toho na širší osobní ponaučení, které si ze střetu s Jonesem odnesl: talent a atletické schopnosti mohou vytvořit bariéru, kterou nedokázal překonat ani jeho preferovaný standard práce.

• Cormier popsal Jonese jako výjimku kvůli jeho talentu, fyzickým schopnostem, bojovému myšlení a odolnosti.
• Cormier uvedl, že jeho největší obtíží bylo přijmout, že Jones ho dokáže porazit, aniž by pracoval stejně, jak si Cormier myslel, že pracuje.

Daniel Cormier svou reflexí dává rivalitě osobnější rámec než prosté převyprávění dvou zápasů. Za nejtěžší označil konfrontaci se soupeřem, jehož schopnosti podle něj mohly předčit výhodu vytvořenou jeho vlastní tvrdou prací. Vzhledem k tomu, že pozdější zrušení odvety je také součástí historie rivality, Cormierovy komentáře zůstávají zaměřeny na vnitřní výzvu, kterou cítil při střetu s Jonesem, nikoli na přepisování minulosti.

Zdroje: Bloody Elbow