Chyba Bruce Buffera na UFC Seattle

Bruce Buffer je obvykle hlas, který uzavírá chaos, ne muž stojící uprostřed něj. Tentokrát musel udělat opak.

Poprvé Buffer podrobně promluvil o chybě v Seattlu, kde po zápase mezi Marcinem Tyburou a Tyrellem Fortem oznámil nesprávného vítěze. Neobcházel to. Řekl to jasně. Chyba byla jeho a bere za ni plnou odpovědnost.

To je skutečně jádro příběhu. Neobviňoval sál. Neskrýval se za rychlost zápasové noci. Nesnažil se to zmenšit, než to vypadalo. Řekl, že rozhodl špatně, a v práci, jako je ta jeho, je to asi tak přímé, jak to jen jde.

Co celou věc učinilo trapnější, je, že se to stalo Bruci Bufferovi, muži, který to dělá desítky let a téměř nikdy nezakopne tak, aby z toho byl skutečný titulní příběh. Proto si toho lidé všimli tak rychle. Kdyby se to stalo novějšímu hlasateli, fanoušci by o tom mluvili pár hodin a šli dál. Když se to stane Bufferovi, hned to působí zvláštně, protože jeho hlas je tak spjatý s jistotou v zápasovou noc.

Také vysvětlil, že zmatek kolem UFC 327 byl jiný. V tom případě prý řekl, co mu bylo předáno, a problém vznikl tím, že se k němu informace dostala nesprávně. Na tom rozdílu mu záleží. V Seattlu prý chybu udělal on. U UFC 327 prý chyba začala dřív, než se výsledek vůbec dostal k jeho ústům.

Buffer chybu uznal za svou

Tím se z toho stává víc než jen příběh o prosté omluvě. Stal se z toho pohled na to, jak křehké mohou být poslední vteřiny výsledku MMA, a to i v největší organizaci tohoto sportu. Fanoušci si obvykle myslí, že ta těžká část skončila, když zazní poslední siréna. Ne vždycky skončila. Jedna bodovací karta, jedno předání, jedna věta přečtená příliš rychle a celý konec se může před všemi zvrtnout v chaos.

• Buffer přijal plnou odpovědnost za seattleskou chybu.
• Říká, že zmatek kolem UFC 327 byl jiný druh problému.
• Snaží se oddělit vlastní chybu od špatného předání informací.
• Příběh se rozrostl, protože takové chyby se u něj téměř nikdy nestávají.

Na způsobu, jakým to řešil, je také něco lidského. Nezněl obranně. Zněl naštvaně sám na sebe. To je pravděpodobně jediný tón, který opravdu funguje, když někdo v jeho pozici udělá tak viditelnou chybu. Lidé dokážou chyby odpustit rychleji, když ten, kdo je udělal, všechny neurazí tím, že předstírá, že chyba sotva měla význam.

Zároveň je to něco, co se zaryje, protože oznámení špatného vítěze je jedna z mála chyb v MMA, která okamžitě působí větší než technické pochybení. Mění to emocionální konec zápasu. Jeden roh slaví. Druhý roh vstřebává porážku. Pak se všechno obrátí. I když oprava přijde rychle, sál už jednou cítil špatný konec.

Proto je důležité, že Buffer o tom mluví veřejně. Zná svou roli ve stroji. Nečte jen jména. Je posledním hlasem v jedné z nejdůležitějších vteřin večera. Když se ten hlas zmýlí, chyba nese větší váhu než běžná produkční chyba. A když ten samý hlas řekne jasně: „tenhle byl na mě,“ lidé poslouchají.

Zajímavější teď je, jestli UFC po dvou ošklivých záměnách výsledků, které přišly tak blízko po sobě, zpřísní proces kolem něj. Bufferova pověst tohle přežije. Je příliš silná a příliš zasloužená, než aby ne. Ale sport nevypadá dobře, když konec zápasu začne působit nestabilně, jakmile bodovací karty opustí ruce rozhodčích. Na to tenhle příběh vlastně poukazuje.

Buffer tentokrát udělal, co bylo v jeho silách. Seattleskou chybu uznal za svou. Oddělil ji od UFC 327. A všem připomněl, že i po všech těch letech může jeden malý výpadek ve špatnou vteřinu rozhodit celý závěr.