Pokuta pro Jorgeho Masvidala za píchnutí do oka

Jorge Masvidal znovu mluví jako bojovník, který už má dost jedné části MMA, na kterou si všichni stěžují a téměř nikdo ji neřeší.

Tentokrát se pustil do píchnutí do oka. Ne s obvyklou pozápasovou frustrací, ne se starou známou frází „rozhodčí musí dělat lépe“, ale s něčím mnohem přímějším. Masvidal říká, že trest musí zasáhnout peněženku. Podle jeho názoru odebrání bodu nestačí, když faul změní zápas, a varování rozhodně nestačí, když má člověk po zbytek večera zničené vidění.

Řekl, že by chtěl vidět systém, kde bojovníci za píchnutí do oka ztrácejí procento ze svého honoráře a ty peníze jdou protivníkovi, který byl faulován. To je velmi bojovnický pohled na problém. Pokud je škoda skutečná, pak by měl být skutečný i trest. Ne symbolický. Ne procedurální. Skutečný.

Masvidal o tom také nemluvil jako nějaký outsider honící se za titulkem. Vztáhl to ke své vlastní kariéře a škodě, kterou mu podle jeho slov tyto fauly způsobily. To jeho komentářům dodalo ostří. Nemluvil v teoretické rovině. Mluvil jako někdo, kdo si v sobě stále nese kousky následků.

Masvidal chce skutečný trest

Existuje důvod, proč se to v MMA vždy znovu vrací na přetřes. Píchnutí do oka patří mezi fauly, které dokážou zničit kolo, zničit zápas a někdy zanechat škodu, která přetrvává mnohem déle, než lidé mimo klec kdy vidí. Ale sport s nimi stále zachází způsobem, který často působí měkce, dokud už je ta chvíle pryč. Přijde varování. Přijde další varování. Pak možná bod. Tou dobou už ale bojovník na druhé straně možná mrká skrz polovinu zbytku zápasu.

• Masvidal chce srážky z honoráře za píchnutí do oka.
• Říká, že faulovaný bojovník by měl dostat ty peníze.
• Nemyslí si, že varování stačí.
• Mluví z vlastní zkušenosti se škodou z píchnutí do oka.

Tady jeho argument dopadá nejtvrději. Nežádá něco abstraktního. Žádá něco, co by sport pocítil okamžitě. Vezměte peníze. Změňte důsledky. Přimějte bojovníky a jejich rohy o tom přemýšlet, než začnou sahat otevřenými dlaněmi a předstírat, že to byla všechno jen smůla.

Jestli UFC nebo komise někdy zajdou tak daleko, to je jiná otázka. Bojové sporty obvykle trvá dlouho, než opraví věci, o kterých všichni už vědí, že jsou rozbité. Ale Masvidalův nápad je natolik jednoduchý, že bude pořád kolovat. Jakmile jednou bojovník řekne, že odebrání bodu je příliš mírné a mělo by se sáhnout na honorář, starý systém varování začne znít ještě slaběji, než už zněl.

Masvidal byl vždy lepší než většina v tom, že ze stížnosti na zápas udělal něco osobního, fyzického a nemožného ignorovat. To se stalo i tady. Neznělo to jako řeči o rozhodčích. Znělo to jako nedokončená škoda.

Bojovníci dokážou žít s prohranými koly. Dokážou žít se špatným bodováním víc, než si chtějí přiznat. Co nenávidí, je nést následky faulu, zatímco trest sotva poškrábne druhou stranu. Masvidal se na tu propast podíval a řekl, že nejjednodušší řešení je udělat to drahé.